Zvon Míru – Městečko, 28. říjen – 2006, 2007, 2008, 2009, 2010
V severní Itálii v okolí města Roveretto (20 km od jezera Lago di Garda) probíhaly za První světové války kruté boje s těžkými ztrátami na obou stranách linie. Konečně bylo podepsáno příměří. Stalo se tak na hradě v Roverettu dne 29. října 1918. Československá legie, bojující na italské straně měla takové počty obětí, že Italové s úctou dodnes vzpomínají na naše padlé. Na paměť padlých se každý rok rozeznívá Zvon míru 200 údery. Jeho zvuk se nese celým údolím a odráží se od okolních hor v místech kde probíhaly boje. I v České republice se na mnoha místech rozeznívají každý rok na mnoha místech zvony jako vzpomínka na padlé v První světové válce ve výroční den vzniku Československé republiky, 28. října.
Dnes je v Roverettu Válečné muzeum, kde mají i naši vojáci svojí expozici. Zvon míru v Roverettu byl zhotoven z iniciativy místního faráře Dona Rosaro, který navrhl, aby byl ulit ze zbytků zbraní, které zůstaly na okolních polích a v lesích, aby svým hlasem uctíval památku všech obětí války. První a posléze i druhý zvon praskl. Dnes je na návrší zvon třetí, odborně ulitý v jižní Itálii. Je považován za největší funkční zvon světa s výškou 3,36 m, průměrem 3,21 m a hmotností 22,6 t. Jeho srdce váží 600 kg. Po svém odlití v roce 1924 byl osazen na věž roveretského hradu, která ale pod jeho vahou začala praskat. V roce 1965 byl proto přemístěn na návrší nad městem. Je zavěšen na ocelové konstrukci a v jeho okolí stojí 114 stožárů s vlajkami států, které se podílely na tvorbě tohoto zvonu.
Od roku 2003 slaví vznik republiky hlasy zvonů i v sousedních Pyšelích. Večer 28. října v 21 hod se na pět minut rozeznějí dva zvony na paměť všech obětí 1. světové války a vzniku samostatného Československa. K této tradici se v roce 2006 připojilo i Městečko svým zvonkem na zvoničce. Pří této události se schází i přes nevlídné podzimní počasí řada místních i „pražská náplava“ a podle přátelské atmosféry to nejsou Městečáci a Pražáci ale samí báječní lidé. A že někdy prší? Troška horkého čaje vylepšeného rumem to spraví a lidé? Ne nadarmo se říká, přátelé do deště!
2006
2007
2008
Tradice je tradice, zvoní se i v roce 2008. Jen nastala malá změna, pro účastníky akce určitě k lepšímu: už ne svařáček či grog v sychravém večeru „na stojáka“ pod stanem ale po skončení zvonění jsme všichni šli do nové hospůdky ve mlýně, kde se nám moc líbilo. A to tak, že jsme odcházeli až někdy před jedenáctou! Myslím, že i domácí pán byl rád, poslal nám „rundu“. A o ten svařák ani grog nikdo nepřišel a navíc jsme si zazpívali. Závěr z toho večera je: chce to občas zajít do hospůdky a dát „zpívanou“. Městečko, Městečko, že by jsi se opravdu zase budilo do lepších časů?
2009
Tak opravdu už můžeme říkat tradice, protože i letos jsme zvonili a 28 přítomných na vesničku Městečko je dobrá účast. Prakticky týden před zvoněním byla dokončena oprava celé zvoničky. Zrestaurovaný je kříž, zvonek i samotná stavba. Takže těsně před 21.00 hod. malý proslov, potom 200 úderů zvonu do nočního ticha a po skončení, kromě tří, kteří spěchali domů, všichni vyrazili do hospůdky Ve Mlejně. Tam jsme zazpívali naší Městečkovou a zkusili i novou Jdeme na pivo. Pak se povídalo, zpívalo a pětice skalních vytrvalců odcházela až před druhou. Celý večer nás paní Tichá pečlivě obsluhovala i přesto, že měla mít zavřeno. Dík všem, kteří přišli, dík hospůdce Ve Mlejně.
2010
Pátý ročník…….. Opět jsme se sešli ve 21.00 hod., vlasně ještě o chvíli dřív, následoval malý projev a pak 200 úderů zvonku na „návsi“. Trošku se pozměnili přítomní, někteří nedošli, objevili se jiní, ale tak už to v životě přichází. Jistě je potěšující, že značné procento přítomných byli mladí lidé a v neposlední řadě i děti. Je to dobře, i mladší generace se bude jednou ptát, jací to byli ti, kteří svým hrdinstvím zapsali českou zemi do paměti Evropy.
A samozřejmě, následovala cesta do hospůdky Ve Mlejně, kde jsme seděli a povídali o životě, o Městečku a byli spolu, jak se na sousedy a přátele sluší. Na tohle přátelství by se asi mělo „zvonit“ častěji 🙂 .
