Zámeček

Městečko čp. 7 (podle bádání Vladislava Mareše z Poříčí nad Sázavou) Usedlost čp. 7, původně hospodářské stavení, patřila před rokem 1577 pod pravomoc rytířského statku Poříčí nad Sázavou. V roce 1577 byla spolu s tímto statkem prodána nejprve Drslavu Byšickému z Byšic a ten jí obratem ruky prodal Šelmberkům na Mrači. Šelmberkové v roce 1599 prodali Mrač a tedy i usedlost čp. 7 Valdštejnům na Komorním Hrádku. V roce 1663 byl znovuzřízen panský statek Mrač a Mrač v roce 1725 prodána Konopišťskému panství.
Nejstarším zápisem o usedlosti čp. 7 je odhad Mračského statku z 23. července 1648. Podle tohoto odhadu žil na této usedlosti Jakub Bučínský a platil úrok – činži na sv. Jiří ve výši 22,5 grošů, totéž pak o sv. Havlu a ročně odváděl 3 slepice.
Dle berní ruly z roku 1654 na usedlosti hospodaří Tomáš Budínský, všech rolí má 15 str. (4,2 ha), na zimu seje 4 str. (1,14 ha), na jaro neseje nic a chová 1 krávu.
V revizitaci z roku 1670 je poznámka, že v roce 1668 a 1729 Budínský vyhořel a proto pole, celkem 15 str. (4,2 ha), z toho 10 str.(2,8 ha) leží ladem a 5,5 str. (1,45 ha) porostlin. Dále je uvedena poznámka: „Místo toho zůstává hospodář Vencl, který při předešlý visitaci v Poříčí nalezen byl“.
Podle odhadu Mračského panství z 31. prosince 1709 na této usedlosti hospodařil Jan Jindřich Pazdera a platil činži o sv. Jiří 1 zl. 2 kr. 0,5 d., to samé platil o sv. Havlu a ročně odváděl 3 slepice v ceně 21 kr.
Dle Tereziánského Katastru z roku 1713 hospodaří na usedlosti Jindra Pazdera, všech rolí má 16,5 str. (4,7 ha), chová 2 voly, 1 krávu, 1 jalovici, 1 svini a 1 kozu. Má 5 kusů luk na 2 vozy sena a 1 vůz otavy.
V odhadu Mračského panství z roku 1720 se píše, že na chalupě hospodaří Jindřich Pazdera a o sv. Jiří platí činži 22,5 groše, to samé o sv. Havlu a ročně odvádí 3 slepice.
Ve spisech Tereziánského Katastru je uložen tištěný formulář, kde jsou uváděna čísla domů a jména hospodářů před rokem 1742 a po roce 1757. Dle tohoto formuláře hospodařil před rokem 1742 v čp. 7 Jindra Pazdera, po roce 1757 pak Petr Siber a měl polí 38,25 str. (10,9 ha), porostlin 2,75 str. (0,8 ha) a louky na 2 vozy sena.
Zápis v Josefském Katastru, datovaný 1789, na usedlosti „NC 7“ hospodaří Petr Siber. Dle tohoto katastru k usedlosti patřilo: polí a lad 40 jiter 881 čt. sáhů (23,3 ha), luk a zahrad 2 jitra 1.213 čt. sáhů (1,6 ha), pastvišťat a porostlin 3 jitra 944 čt. sáhů (2 ha).
V Konopišťské pozemkové knize se píše, že pro nemohoucnost splácet dluhy a pro jejich množství byla na usedlost čp. 7, Petra Sibera, provedena dražba.
Usedlost získal Matěj Kolář za sumu 450 zl. Měl povinnost platit roční činži 4 zl. 24 kr. a dále měl povinnost roboty, a to 3 dny v týdnu s párem koní po celý rok a ještě od sv. Jana (Křtitele) do sv. Václava jeden den v týdnu pěší roboty. Matěj Kolář měl sestru Marii, provdanou za Jana Haška z Čeňovic 72). Zápis do pozemkové knihy byl učiněn dne 20. listopadu 1791.
Dle farní kroniky dával Matěj Kolář z čp. 7 Poříčskému faráři desátek na zrně, a to 3 věrtele (81 l) žita a stejné množství ovsa.
Po něm získal usedlost č p. 7 jeho syn Václav Kolář za cenu 592 zl. 15 kr. Povinnosti měl stejné jako v předešlém zápise, navíc, každoročně odvádět do Konopišťské flusárny 3 str. (asi 300 l) dřevěného popela. Václav Kolář měl sestru Annu, provdanou Doležalovou v Poříčí n/S. V tomto zápisu je zapsána zajímavá povinnost, a to platit ročně 6 kr. školnímu mládenci v Poříčí. Zvláštní na tom je, že v žádném jiném zápisu ani v pozemkových knihách nic podobného nebylo nalezeno. Zápis je ze dne 4. října 1830.

Podle svatební smlouvy ze dne 19. května 1855 mezi nezletilým ženichem Václavem Kolářem, synem Václava Koláře, sedláka z Městečka č. p. 7 a nevěstou Marií, dcerou Jana Hrušky z Borové Lhoty č. p. 1, o převzetí usedlosti č. p. 7 v Městečku v ceně 2 200 zl., vlastnil jednu polovici usedlosti Václav Kolář, druhou polovici pak manželka Marie. Manželka Marie ale 5. prosince 1877 umřela a vlastníkem celé usedlosti se dne 31. října 1881 stal Václav Kolář. K právnímu potvrzení došlo dne 1. března 1883. Protože ale byla usedlost značně předlužena, bylo 21. ledna 1891 zapsáno vlastnické právo na Českou spořitelnu v Benešově, která tuto usedlost ještě týž rok v únoru prodává Karlu Žampachovi. V tom samém roce, 12 srpna, jí Žampach prodává Františku Kačírkovi.
Dalším vlastníkem usedlosti čp. 7 v Městečku se 18. prosince 1894 stal majitel panství Konopiště, arcivévoda František Ferdinand de Este. Ten, vzhledem ke svým finančním možnostem, přestavěl selskou usedlost na honosnou romantickou vilu.
Po třinácti letech, 1. prosince 1907, ji prodává manželům Jarolímu a Josefce Pánkovým z Prahy. Od té doby sloužil dům čp. 7 jako výletní vila. Po dalších třech letech, dne 19. dubna 1910, přebírá Jarolím Pánek polovinu po své manželce a v témže roce, 22. června jí prodává Janu Toksteinovi. Po něm se od 4. dubna 1919 stává vlastníkem Rudolf Dvořák, od kterého pak 4. prosince 1920 kupuje dům Marie Koubová. Ta pak 15. listopadu 1928 převádí polovinu vlastnického práva na svého manžela MUDr. Josefa Koubu.
Dalším vlastníkem se 30. října 1937 stává JUDr. František Pixa, manžel Zity Pixové rozené Koubové. Dne 28. ledna 1938 byla nemovitost rozdělena na dvě poloviny mezi manžely JUDr Františka Pixu a manželku Zitu Pixovou. Ta potom 21. února 1946 získává i polovici po svém manželovi.
Cca od roku 1950 sídlila v „zámečku“ Strojně traktorová stanice, zřejmě po zabavení státem, které ale do Pozemkových knih zapsáno nebylo. Poslední historický zápis je ze dne 26. května 1960, kdy nemovitost získává Český stát a ten ji přenechává pro Státní plemenářský statek, národní podnik v Benešově u Prahy.
Po revoluci v roce 1989 je v rámci restitučního zákona nemovitost vrácena rodině Pixových, kteří jí následně prodávají novým majitelům a ti jí postupně navracejí původní vzhled (viz obrázek na počátku textu).