Požehnání křížku v Městečku

Onen důležitý den Okrašlovacího spolku Městečko konečně nastal v odpoledních hodinách jedné neděle v půlce června.

Akce takového významu vyžadovala několik dní příprav, které  vyvrcholily nedělního rána na náplavce.

Již od rána jsme bojovali s větrným počasím, které bylo na náplavce ještě umocněno řekou, u které vždy fouká o to víc. Při úklidu a sekání trávy to ještě tolik nevadilo, problém nastal při stavění stanů a šapitó pro dětské divadlo, kdy jsme co chvíli chodili pro stany ke státovce. Pravé peklo pak nastalo, když spustili stroj na výrobu cukrové vaty. Díky poryvu větru ochutnali všichni včetně diabetiků, bohužel na děti se nedostalo.

Ale po pořádku. Po úklidu a posekání trávy, stavbě stanů, lavic, stolů, výčepu, přípitku na zdar akce, který jako jeden z mnoha úkonů pořadatele se často opakoval, jsme začali vítat první hosty.

Potěšilo nás, že málokdo přišel s prázdnou, a tak se záhy stánky prohýbaly pod váhou různého občerstvení.

Když bylo prostranství před křížkem již poměrně zaplněno, začal program. Nejdříve dětské divadélko pana Kelnera vzbudilo nadšení v mladých účastnících, i když tedy bez té cukrové vaty a s poletujícíma kulisama.  Dále pak odpoledne otevřela paní zastupitelka Leona Uhrová projevem 

k sousedům, zazpívala nám Lenka Hamajdová, jejíž hraní se prolínalo v několika vstupech celým programem. Pan starosta Michal Tyrner přednesl zdravici občanům s přáním, ať vzkvétá Okrašlovací spolek Městečko. Erička Blažková přednesla dojemnou báseň, složenou přímo pro tento okamžik tak procítěně, že jedno oko nezůstalo suché. Na ni navázal pěvec Vratislav Kříž s písní „Lásko, bože lásko“, kde upustili slzu i ti, co do té doby drželi.

Nakonec přišlo to nejdůležitější, požehnání samotnému křížku panem farářem.

Pan farář při požehnání zmínil, jak hezké je, že iniciativa jako ta naše vzešla spontánně bez účasti oficiálních institucí, tím spíše, že ani nejsme farníci a poukázal na to, že víra může mít více podob.

Po krátkém čtení z Bible požehnal křížku i nám, a jak už to u nás nevěřících bývá, tak jsme si v duchu zároveň s tím přáli něco soukromého, přeci jenom, co kdyby na tom něco bylo.

Potom byl na programu čas k rozjímání, který každý využil po svém. Někdo chvilkou ticha, někdo zamyšlením, někdo modlitbičkou a někoho to tak vzalo, že vydržel rozjímat až do půlnoci, kdy se mu dostalo i fyzické podpory při cestě domů.

Tady by se mohlo zdát, že je konec, ale doufejme, že opak bude pravdou. Máme v Městečku takové nové místo – hezké, u řeky, s požehnaným křížkem, krásným výhledem, velké tak akorát pro Městečko. A tak snad nám to scházení se vydrží, když už jsem si ho nacpal do toho přání při požehnání.

Za hezké odpoledne bychom rádi poděkovali jak všem účinkujícím, tak i sousedům, pomocníkům, divákům a všem příchozím a obzvláště Okrašlovacímu spolku Městečko.