Zvonička

…..zvoničku v Městečku věnovali v roce 1850 ku cti a chvále Boží manželé Jan a Anna Bitzanovi, a to v roce 1850 její kamennou část, kterou pak v roce 1858 doplnili o kříž na zděném soklu…. Rodina Bitzanova vlastnila zdejší, tehdy prosperující mlýn, který dále zvelebovala a přistavovala. Mlýn pak po první světové válce Bitzanovi prodali rodině Pánkových. Za druhé světové války původní zvon cestoval jako mnoho jiných českých zvonů do Německa jako materiál pro zbrojní výrobu. Říká se ale, že loď na které zvon byl do Německa nikdy nedoplula, protože se někde na Labi potopila. Po druhé světové válce Ing. Vainer, tehdejší starosta a mlynář v Městečku, nechal na vlastní náklady odlít zvon nový. Ten byl na zvoničku zavěšen a následně vysvěcen v roce 1946 a než se na dlouhý čas odmlčel, zněl jeho hlas celým širokým okolím.

„Myslíme si,“ říkají Městečtí, „že si naše kamenná zvonička zaslouží, aby se o ní nejen ve vsi vědělo ale aby se její zvonění zase rozléhalo po okolí. Podle pamětníků se na více než 30 let odmlčela a tak jsme se rozhodli, že tuto tradici obnovíme a že zvonička zase bude zvonit pro radost, potěšení i poděkování.“ A tak 6. 6. 2006 v 18.00 hodin se souhlasem Obecního úřadu Městečtí zase začali zvonit. „Ve všední dny zvoníme jen klekání. V sobotu, neděli a ve svátek ale zvoníme nejen klekání ale i poledne. A protože zvony mají i smutné povinnosti, na přání můžeme zvonit i umíráček na rozloučenou.“ Žel, nic netrvá věčně….

Podle vyprávění R.Vainera, Anna Řezníčková