Vánoce 2008

Vánoce 2008 v Nespekách, ve dvoře Obecního úřadu.
Letos bylo počasí milosrdnější  než v uplynulých letech. Přesto dětem, které byly hlavním bodem programu, moc horko nebylo. Program  byl srdečný, děti se opravdu snažily a organizátorka, hlavní „tahoun“ a duše celého večera, díky svým spoluúčinkujícícm a svojí obrovské energii zvládla předvánoční setkání na jedničku. Nás přihlížejících bylo hodně a možná mnozí jsme mohli pro ten večer i sami něco udělat…. Ostatně, „máslo“ je i na mojí hlavě. Nechal jsem připravené povídání o Vánocích v kapse a zůstal v davu diváků.  Mezi účinkujícími nechyběli tři králové, v ohrádce byl tradiční oslík z Borové Lhoty a u stánků bylo horké pití na zahřátí a malé pohoštění.. A protože nechyběla ani paní zima a Vánoce byly za dveřmi, tak mnozí,  přiznávám že i já, jsme ten večer odešli dost brzy.  Uznání patří především dětem, jejich vedoucí s kytarou i oběma harmonikám, jak té v rukách „dospěláka“, tak i té v rukách malé kumštýřky.

Povídání o Vánocích
je čtvrtá adventní neděle a do začátku Vánoc, do večera dne, ve kterém slavíme Narození Páně, do Štědrého dne, už zbývají jen tři dny. Tři dny provoněné předvánočním pečením a naplněné troškou nervozity, aby bylo všechno jak má být, aby nic nechybělo……..  Opravdu nebude nic chybět? Možná, že i přes všechnu snahu, přece jen něco chybět bude. Možná, že bude chybět někdo, kdo už dlouho s námi není, možná jen krátce, možná je daleko, někde kam nedohlédneme, kam se nedá ani napsat, ani zatelefonovat. Bude chybět….. Ale jestli v ten čas opravdu nebude s námi nezáleží tak úplně jen na něm. Vždyť chybí-li nám někdo, znamená to, že jsme na něj nezapomněli, že je s námi v našich vzpomínkách a chybí-li, jsou to vzpomínky dobré, krásné. A tak nikde by u Štědrovečerního stolu nemělo scházet jedno prostřené místo navíc, než kolik nás bude sedět u stolu. To je pro toho, který je vepsaný do našeho srdce a je zde s námi, i když si právě teď s námi nepochutnává na salátu a rybě či řízku. A dokážeme-li k takovému místu v naší rodině posadit někoho opuštěného, kdo by jinak byl ten večer sám, darujeme takovému člověku to nejcennější na světě – přátelství, lásku. Vždyť Vánoce jsou přece svátky lásky mezi lidmi. Mezi rodiči a dětmi, dětmi a rodiči, mezi sousedy, přáteli i mezi těmi, kteří se na sebe přes rok mračili pro nějakou úplnou maličkost. A že to nebyla maličkost? Copak šlo o život? Vždyť nepraskají-li kosti a neteče krev, nic se neděje! Že o majetek či o nějaké právo? Kam myslíte, že si svůj majetek či právo dáme na cestě z tohoto světa. Do tašky či do kapsy? Nene. Nic sebou neponeseme a všechno tady zanecháme, i to, co jsme učinili druhým – dobré či zlé, v jejich vzpomínkách na nás. A protože, jak se říká, Vánoce jsou za humny, zapomeňme se mračit a mluvit o jiných ne zrovna nejlépe. Jsme všichni na jedné lodi, která pluje od narození k našemu konečnému přístavu. Všichni! A tak proč zášť a nějaké nepřátelství. Jsou tu Vánoce, čas lásky. Zakrátko budeme pod vánočním stromkem zpívat Narodil se Kristus Pán, veselme se! Nám, nám, narodil se. Z lásky a pro lásku k nám. Radujme se!
Požehnané Vánoce 2008.