O webu i Městečku
Tyto stránky vznikly v roce 2006, kdy se Městečko začínalo probouzet z doby ve které, jak se říká, „chcípnul pes“. Byla to dost špatná doba, už jen proto, že Městečko „žilo“ jak před válkou, tak i v době po válce. Vlastně až do sametové revoluce, která najednou rozdělila lidi. Tentam byl přátelský vztah všech se všemi. Mohu si myslet jakékoliv důvody ale žádný z nich neobhájím, nezdůvodním. Prostě stalo se. Popravdě, předcházel tomu odchod řady lidí, kteří byli výraznými postavami a přestože nechci někoho pominout, nemohu se nezmínit o Honzovi, „Závlačkovi“, Tondovi, „Vejškovi“ a řadě dalších. Kdo pamatuje, ví koho jsem jmenoval a odpustí mi, že jsem mnohé opomenul. Určitě Městečku neprospěl ani požár hospody Na Mlejně, to už byla jen ta poslední kapka. Po téhle době „temna“ se objevily aktivity Svěcení zvoničky, Zvon Míru a další a tak bylo o čem napsat a „pověsit“ na web. Už jen proto, aby se posílila troška patriotismu. Vždyť o kilometr dál, v Nespekách, nastal po „revoluci“ přesně opak. Nespeky se probraly k bohatému společenskému životu, který jsem tam před 89. rokem neznal. Ne že by se tam nic nedělo, fotbal, hasiči, Dámský klub, Kult klub ale dnes „žijí“ Nespeky jako snad nikdy. Trošku závidím, pamatuji, že mnoho Nespeckých chodívalo do Městečka za zábavou Na Mlejn. Dneska, jak jsem už psal, občas mívám pocit, že tyhle stránky jsou pro kočku, protože Městečko opět usíná.
Dobře že tu je ono přívětivé místo Ve Mlejně, kde se alespoň pár lidí potkává. Věřím, že bude líp, chce to pár „bláznů“, kteří si vymyslí a zorganizují akce, kam lidi přijdou a budou spolu. A pokud jde o ten Městecký web, pojede dál s novou grafickou úpravou a redakcí. Těch Městeckých událostí sice moc není, spíš je jich stále méně ale v „šuplíku“ mám ještě něco z historie vesnice a tak se to tady bude postupně objevovat.
Končí rok 2013 a na shora řečeném se mnoho nezměnilo. Přibylo „křížků na zádech“, odešel Roman, další z Vajnerů. Dostal jsem po něm pár starých fotografií o které se s vámi rád podělím na těchto stránkách. Také mě opustil zrzavý kamarád nahoře na obrázku a po něm se objevil jeho nástupce, přestože ne zrzavý, nese znaky příbuzenství.
Je to deset let, co mě napadlo spáchat tyhle stránky. Těch deset let uteklo jako voda v Sázavě a stránky zestárly stejně jako jejich autor. Jsou sice staré a není v nich nic nového, na rozdíl od autora, který je také starý ale samá novinka: zadýchává se, překlepává se na klávesnici, slyší stále hůř, jen to Městečko má pořád rád stejně jako před téměř 40.lety, kdy sem poprvé přijel. Bohužel ale v Městečku je to stále stejné s oním pomyslným psem co tu pošel, pardon, chcípnul. Zmizel i kamarád mourovatý kocour a nahradily ho, hned tři černé kočky. Jedna z ních je opravdu domácí, je stále nablízku a nejraději by opravdu zdomácněla uvnitř chaty. To ale nejde, jak by to s ní bylo když tu nejsem a tak má vstup zakázaný.
Končí rok 2018 a zmiňovaný chcíplý pes je v Městečku stále přítomný, jen hodně vzácně se něco objeví. Ale o nějakém společenském životě se mluvit nedá. A tak se ani na těchto stánkách nic moc neobjevuje, O poznání lépe je na tom Borová Lhota a v Nespekách to táhne několik společnství od fotbalu přes hasiče po volejbal a další. Jenže za vším vždy stojí nějaký jedinec či několik lidí, kteří vymyslí a zorganizují. To Městečku schází. Městečku a jejímu společnskému životu nepomohla ani restaurace Ve Mlejně, lidi byli zvyklí spíš na hospodu nahoře u sinice. Dole to samozřejmě funguje v létě, protože posezení na terase u řeky je opravdu příjemné. To ale pokazilo Povodí Vltavy, když se před dvěma lety rozhodlo rekonstruovat jez. Na terase to byl pohled dost úděsný a pozorovat „tempo“ rekonstrukce bylo na silné nervy. Kdyby se takovým tempem stavěl Karlštejn, nevím nevím zda by byl dodnes dostavěný. Ale vše co začíná, také jednou končí. V roce 2019 by mělo být po více než dvou letech hotovo. Ještě by to chtělo vyčistit řeku. Alespoň kdyby přišel led, který obvykle bahno ze dna odnese. Ale kdyby to mělo být opravdu čisté, musel by se začít těžit písek ze dna, jako tomu bylo před válkou.
Rekonstrukce staré hospody Na Mlejně se Městečko bohužel nedočkalo a stěží se tak stane, když se letos v létě začala rekonstruovat původní, vůbec první hospoda v Městečku – U Bartáků. Bude to v Městečku už druhá restaurace a to je na vesnici jako je Městečko už víc než dost. I v Nespekách byly dvě restaurace dost, druhá restaurace – Hotel Lauřím dost živořila. Tak dlouho, až z ní zůstala jen ubytovna. Stará hospoda ale opravdu „jede“, vyměnil se provozovatel a o víkendech bývá hodně plno. Své tam dělají nejen místní a chataři ale také hodně cyklistů. Vodáci ne, ti se spíš objevují Ve Mlejně.
Mě ale jsou všechny nabídky hospod málo platné, úvoz je zaplocený a tak jít do Městečka je turistická akce přes Borovou Lhotu. Takže stravování doma a pivo lahovové. Jít na jedno točené pivo 1,5 Km, když hosdpoda je vzdušnou čarou 300 m, to je na hlavu.
Ztrácí se voda ve studních, hladina spodních vod poklesla letos od léta o cca 2,5 m. Pociťuji to ve svojí studni a pravodelně jí měřím. Bývala vždy jednou z nejbohatších v Městečku. Teď je to ale bída a pokud nepřijde hodně sněhu a vydatné deště, bude Městečko brzy na suchu. Katastrofou bude případné vrtání studní na pozemcích nad chatou. Je to více než 20 stavebních pozemků, na kterých se začne stavět bez vodovodu. Lidé z Městečka si asi budou muset chodit pro vodu do řeky :-)))). Ono tomu suchu neprospívá ani zoufale nízký stav hladiny Sázavy. Je pod hranicí sucha. Na měřícím místě v Nespekách má kolem 40 – 50 cm. Normální stav by měl být cca 1 m.
Rok 2019. Konečně je jez v Městečku dokončený. Je to trošku moc technické, musíme si zvyknout. U Bartáků je po půlstoletí opět hospooda a i vyhořelá hospoda Na Mlejně se dočkala záchrany. Bude z ní obytný objekt. Městečko teď má hospody, pardon, restaurace, dvě. Obě jsou ale závislé na „přespolních“, místní by provoz určitě nezachránili. Z bývalého krámu se stává obytný dům a v Městečka vyrostla nová stavení. Do hospody jdu vzácně, jak jsem napsal, úvoz je zaplocený. Dovážím si tedy pivo lahvové a s lidmi se moc nestýkám. Ostatně, nemám na to ani moc čas. Zahrada se změnila k nepoznání. Rododendrony silně poničilo sucho a kůrovec zničil na zahradě i za plotem všechny smrky. Uschly a nezbylo než vzít pilu a kácet. U každého jsem znovu a znovu vzpomínal na jejich sázení. Byl to svazeček sazenic, tak kolem 20 cm vysokých, které mi Roman přivezl odněkud ze školky. Piplal jsem je, dával jim pít, zaštipoval přírůstky aby houstly. Teď se jim k zemi moc nechtělo. Jejich koruny prorostly do větví dubů a ty je držely nastojato dokud jsem je neodřezal odspodu po částech. Trošku riskantní ale nebylo jiné řešení. Sucho se samozřejmě podepsalo i na studni. Voda před koncem roku 2018 klesla na 50 cm a to znamenalo odpojení čerpadla. Postupně se ale do léta 2019 hladina vzpamatovala na 1,5 m, na které zůstala až do podzimu. Kde jsou doby kdy ve studni byly 2,5 až 3 m vody a v úvozu podél plotu tekl maličký potůček, ostatně, pozemek úvozu je dodnes úsměvně vedený v katastru nemovitostí jako „zvodněné území“. Dnes, na této bývalé cestě do lomu, dávno uzavřené plotem, se ani v lijáku neudělá louže, protože je tudy vedeno odkanalizování dešťové vody z cest pozemků nad úvozem i vlastního úvozu. A tak namísto aby se dešťová voda vsakovala do podzemí pozemků na Městečkem a doplňovala spodní vody, odteče do Sázavy. K tomu se vrtají další a další studny, 30 a více metrů hluboké a spodní vody klesají. A bude hůř, protože zmíněné pozemky nad Městečkem jsou rozparcelované pro výstavbu domů, u kterých se budou vrtat studny další, protože jiný zdroj vody na Borové Lhotě ani v Městečku není. Voda ze Želivky je jen „zbožné přání“, není a nebude. Pokles hladiny spodní vody je ale tragický zejména pro stromy. Oněch deset metrů, na kterých se hůadina spodních vod držela je pro vzrostlé stromy maximum, kam kořeny dosáhnou. Ale už je hloub a k tomu řada chorob stromy a zeleň postupně ničí. Usychají břízy i borovice, o kůrovcem zničených smrcích nemluvě. Ono, kdyby nebylo to sucho, smrk se umí, pokud to není kalamita, kůrovci bránit zavalením chodbiček larev pryskyřicí. Ovšem pouze do určité míry a hlavně, stromy musí mít dostetek vláhy aby měly pryskyřice dostatek.
PetrKall
