Jak šel čas – Jan Linhart

Vzpomínka

           V oranžovém podzimu
           nesl jsem do sadu košík
           a děda se žebříku
           podával mi jablka.

           To poslední, nejkrásnější,
           rozkrojil
           Půl on, půl já.
           Cítil jsem se tehdy
           strašně veliký…


           Cesta do Prahy   

           Vstali jsme tehdy
           ještě za tmy
           a v polospánku šli na vlak.
           Žlutému motoráčku
           nakreslil jsem na okno hledáček.
           Neviděl jsem nic.
           Až pak
           objevil se Cukrák
           a máma řekla: Hele, Cukrák!
           A já viděl jen věž,
           čouhala z mlhy
           a vůbec,
           vůbec nebyla z cukru…
            
           Až vítr zafouká
           a západní déšť rozpláče okna,
           vyjdu ven.
           Poteče na mě se stromů
           a tráva bude mokrá,
           zkřehlýma rukama
           vůbec nic nevymyslím
           ale tady
                aspoň
                      nikdo
                            nepláče
       
      

           Nikdy čas neutíká
           jako ve vlaku.
           On totiž zůstává
           na místech
           odkud jsme už odjeli…
       

           Podvečer

           Syrové světlo spí
           ve vzduchoprázdnu
           prostoru ještě bez řádu.

           Představy
           tonoucí v medovém šeru
           lepí se na hroty skutečností,
           které nejsou už dnem.
           A noc ještě nenastala…
     

           Beltine blues

           Líbali jsme se tehdy
           pod všemi stromy
           protože jsme nevěděli
           pod kterým to platí

           Ten večer nekončil
           dívali jsme se na vlaky
           koleje nás vedly k ránu
           a ještě zbývalo pár stromů

           Jak to teď vidím,        
           bylo to marný. Nevím,
           asi jsme na ten správnej strom
           nějak zapomněli…


           První

           Shoupnem se na houpačce představ,
           usneš mi v náručí,
           pošlu ti v duchu růži…
           Vlasy ti voní… k usínání
           – či je to jenom zdání
           Čí zdání…Mé sny jsou zaklety
           možná do vzoru tapety…

           Zdi přijdou blíž. Tma houstne
           Plujem v tom temném kraji
           Anděli s mečem plamenným
           nech nás tu…
                             …chvilku…
                                         …v ráji…


            Jaro

            Nestoudné jaro. Vrata do rozumu
            dokořán. Zbavují rozmyslu a umu
            Jaro je. Také praskání všech kostí
            Prezervativy s prošlou klíčivostí
            A vlaky A lidi  A čekárny Zvrací
            Co země dala zemi se zas vrací
            Pytlíček radosti za dvoumetrovým plotem
            Páření šumící rozčileným potem


           Noc
           Vlahá noc Horká dlažba sálá
            Noc teple slizká Jako mokrá šála
            Lidi jsou zblblí Kočky se mrouskají
            Jaro jde …. Jaro jde