Dětem – Jan Linhart

          Ty se, mlho nesmíš brouzdat
          takhle ráno v řece
          nastydneš, jsi celá mokrá,
          tak to pochop přece...

          Bude z tebe krásná duha
          až vysvitne sluníčko
          Ale pak...
          nebudeš mlha.
          Vůbec...ani maličko...
          Les maluju zeleně
          a oblohu modře.
          Řekni, táto, řekni mi
          že je to tak dobře?
          Strniště, strniště,
          proč se neoholíš?
          Když na tě upadnu
          tak mě celou bolíš...

          ============

          Od čeho mám modrou pusu?
          Ty to nevíš, maminko?
          Byla jsem ti na borůvkách.
          Snědla jsem je...malinko...

          Jak nás může cesta vést
          když na zemi leží
          potok taky jenom teče,
          neříkej, že běží...

         Kam se táto schová vítr
         když zovna nefouká?
         Pavoučka se radši zeptej
         támhle zrovna kouká

         Támhle je, vidíš ho přece,
         má na zádech kříž...
         Jenom se ho rychle zeptej,
         Ať to všechno víš

         Slyšel jsi to, pavoučku?
         To je hloupý táta,
         myslí, že si rozumíme...
         A zas někam chvátá...