Bitva u Městečka nad Sázavou?

V noci z 19. na 20. května 1420 se výprava husitů z Tábora na pomoc Praze střetla s několika oddíly svých protivníků z blízkého i dalekého okolí. Tato srážka vešla do historie jako bitva u Poříčí nad Sázavou. V Poříčí u železničního přejezdu je od roku 1920 umístěný kamenný památník této bitvy. Kde se ale vlastně odehrála? To není vůbec jisté.

Víme, že husité (můžeme je označovat i jako tábority) tehdy překonali Sázavu brodem cca sto metrů proti proudu od dnešního mostu. Poté  „se položili na polích u vody a zamýšleli tam přenocovat“ – to citujeme tzv. Husitskou kroniku Vavřince z Březové.
U brodu se husité mohli snáze bránit, kdyby je dohonil Hanuš Polenský s asi 400 jezdci, kteří téhož dne uhájili benešovský klášter, ač město jinak bylo dobyto a vypáleno.
Jenže k Poříčí se blížilo mnohem víc protivníků. Od západu Petr Konopišťský (Šternberk), od severu asi 1 600 ozbrojenců z Prahy a Vyšehradu pod vedením Václava z Dubé a od východu po proudu Sázavy snad až 10 000 křižáků. Historici doporučují brát tyto údaje s jistou rezervou, ostatně podobně jako údajné počty táboritů. Těch bylo podle Starých letopisů českých asi 3 000 a podle dalšího pramene, tzv. Kroniky starého kolegiáta pražského, dokonce 9 000. Historik František Šmahel se přiklání k nižšímu číslu, a to i když počítá i ženy a děti. Počet protivníků odhaduje na zhruba 5 000 – takže stejně je vítězství husitů obdivuhodné.

Když se husité od svých zvědů doslechli o blížících se hrozbách, „vydali se na cestu“, říká stručně mistr Vavřinec z Březové. U tohoto momentu se zastavme a rozhlédněme se po dalších vyjádřeních.

František Palacký ve svých Dějinách národu českého uvádí, že „Žižka kázal táhnouti před sebe dále“ a v bitvě samotné pak byli „jezdci královští ohromení v hornatých těch újezdech“.

Václav Vladivoj Tomek ve své biografii Jana Žižky o něm praví, že „kázal zdwihnauti se a rychle táhnauti dále, kdež se krajina silně zdwihá do wýše a cesta ku Praze táhne se mezi horami“.

František Šmahel ve třetím díle své monumentální Husitské revoluce místo nespecifikuje, ale logicky dovozuje: „hejtmané vydali rozkaz k dalšímu pochodu, aby ještě za soumraku výprava zaujala výhodnější postavení pod záštitou osvědčené již vozové hradby“.
Petr Čornej v moderním (a objemném) životopisu Jana Žižky z r.  2019 používá podobnou formulaci: „postoupili o něco dále k severu, aby zaujali vhodné místo k obraně“.
Kolektivní moudrost obsažená v internetové wikipedii došla k tomu, že táborité „rychle vyrazili na další pochod, aby nalezli vhodnější místo k zformování vozové hradby, neboť krajina na pravém břehu Sázavy je značně rovinatá. Při postupu, jenž pravděpodobně směřoval k výšinám, které lemují pražskou cestu u Městečka a Nespek, se však začali záhy ocitat v obklíčení, neboť nepřítel proti nim postupoval koncentricky od severu, západu a východu“. Bitva se pak odehrála „na blíže neurčitém místě za řekou, tedy v okolí dnešního Městečka“.  No a kvůli tomu vlastně vznikl tento článek.

Nad lokalizací bitvy se zamýšlel i pozapomenutý historik Michal Flegl (1940 – 2014). Ve svém článku Žižka a bitva u Poříčí nad Sázavou, zveřejněném ve Středočeské sborníku historickém v roce 1974, poctivě rekapituluje všechny věrohodné prameny a interpretace. Prostudoval nejpodrobnější tehdy veřejně dostupnou speciální mapu Benešovska v měřítku 1:75 000 (obr. 1) a dokonce sám oblast předpokládaného bojiště navštívil. Pro úplnost budiž řečeno, že osobní návštěvu lze předpokládat i u výše zmíněného V. V. Tomka.
Flegl usoudil, že „nabízející se“ kóta 302 leží příliš blízko cesty od Prahy, po níž se blížili královští jezdci. Navrhl vlastní řešení: „nejbližším místem výhodným k obraně byly nejspíše pahorky v severozápadním (sic!) směru, vzdálené od brodu sotva jeden kilometr cesty. Tam se pravděpodobně táboři přesunuli, využívajíce výhod kopcovitého terénu, plného srázných údolíček, spádů a lesíků, znemožňujícího rozvinutí útoku jízdy“. Především musíme zpochybnit zmíněný severozápadní směr. Je sice pravda, že asi kilometr na severozápad od brodu leží úpatí nápadného „pahorku“ Lutova se sráznými spády atd., jenomže to bychom byli na levém břehu Sázavy – a žádný z pramenů se nezmiňuje o dalším brodění husitů ani křižáků. Pokud Flegl omylem zaměnil severovýchod za severozápad, bojiště by bylo poblíž stávající mimoúrovňové křižovatky silnic I/3 a II/603, konkrétně v chatové zástavbě kolem uličky Úzké. Když pomineme zcela moderní zářez dálniční přípojky, v místě nevidíme příliš mnoho „srázných údolíček“, ale musím zároveň připustit, že tamní terén mohl být od 15. století významně pozměněný. Poloha nad nivní terasou Sázavy je tam ovšem nepochybná a je dosti pravděpodobné, že jezdci od Prahy i od Kutné Hory by museli na husitské ležení útočit poněkud do kopce. Bohužel nemáme žádné informace, kde v okolí Městečka byla tehdy otevřená krajina a kde lesní porosty. Fleglův argument proti kótě 302 nemůžeme přijmout bez výhrad, ani zcela odmítnout. Podle současných měření tam terén (s malou skalkou) dosahuje spíše 306 m n.m. (viz obr. 2, reprodukce státní mapy 1 : 5 000, Český úřad zeměměřický a katastrální, 2020). Pahorek, dnes pokrytý lesíkem s dominující borovicí, několika duby a odesychajícími modříny, je ze západu vskutku strmý, ale od východu je svah spíše pozvolný. Dobře hajitelná se zdá být (taktéž bezejmenná) kóta 317 ležící asi 300 metrů severovýchodně, v současnosti na východním okraji chatové zástavby (také na obr. 2).

Vavřincova kronika ani jiné prameny sice nemluví výslovně o vozové hradbě, ale její využití se zdá být nabíledni. Z takto chráněného ležení pak husité podnikli výpad „se svými zbraněmi, puškami, kušemi, sudlicemi a palcáty, jimiž hrozně mlátili a rachotili“. Zabili asi dvacet křižáků, což stačilo, aby se tito s nepořízenou stáhli. Nikdo už nebránil táboritům v postupu do Prahy, kam dorazili v pondělí 20. května kolem 16. hodiny.
„Místo bitvy navzdory důmyslným hypotézám neznáme“, připomíná Petr Čornej, ale každopádně je jisté, že my – přinejmenším napůl vážně – můžeme klidně mluvit o „bitvě u Městečka nad Sázavou“. Výše citované solidní zdroje na to ukazují. Protože ale bohužel nevíme, zda tehdy už Městečko vůbec existovalo, velkoryse ponechme sousednímu Poříčí jeho slávu.
Prameny ani důmyslné hypotézy už asi opravdu víc nezmohou. Snad jen archeologie, tedy případný nález nějakého artefaktu z počátku 15. století, pokud možno části nějaké zbraně (například hrotu šípu) by mohl přesně lokalizovat dějiště takzvané bitvy u Poříčí nad Sázavou dne 19. května 1420.